Jdi na obsah Jdi na menu
 


Katyň

23. 5. 2018

 

Katyň a Kozí Hory

Jeden z ruských pohledů na složitou historii rusko-polských vztahů

JU│ Nezavisimaja Gazeta publikovala v nedávných dnech rozsáhlou stať ruského historika A. B. Širokorada, která se věnuje stále živé historii polsko-ruských vztahům v předvečer druhé světové války a zejména pak případu Katyň. Širokorad je ruský historik, který je znám svými často kontroverzními názory a také v této stati si pokládá řadu otázek, na které hledá a nemá odpověď. Vyjadřuje bezpochyby názor určité části ruské veřejnosti na tyto stinné stránky rusko-polských vztahů. Ukazuje také, jak mnoho je neznámého v těchto vztazích a jak právě tato neznámá a zamlčovaná minulost stále zatěžuje současnost. Snad i proto je dobré o ní stále hovořit…

Pozn. JČ: Uvědomte si, že kdybychom publikovali takovýto článek o nacistickém holocaustu židů, vystavili bychom se trestnímu stíhání. To jsou "hranice demokracie", že?

 

Připomíná, že polský Sejm 23. září přijal zvláštní rezoluci souvislosti s „útokem SSSR na Polsko“ v září 1939. kde se připomíná také „katyňský zločin“, který má znaky genocidy. O tom, že je to dílo sovětských úřadů, nikdo nepochybuje.

Autor začíná svoji stať konstatováním, že mnohá tvrzení a zprávy vyvolávající senzaci vyžadují prověrku skutečnými fakty. Tak např. se nedaleko Smolenska našla místa, kde jsou pochovány oběti NKVD – Rusové a Poláci. Ale historie tohoto místa nezačíná rokem 1917. Již ve druhé polovině 19. století za cara reformátora Alexandra II. ve Smolensku namísto starého vězení postavili mnohem větší vězení. Pak vznikl problém – kam pochovávat těla vězňů?

A tak hledali místo při Vitebské silnici, kde ovšem byly v blízkosti města různé stavby, dále od města pak byly ještě staré mohyly z dob Varjagů, až se dostali na místo, které se jmenuje Kozí Hory. Tam pak byli pohřbíváni jak političtí, tak i ostatní vězni. V roce 1906 reformátor Petr Stolypin, nechal ve Smolensku postavit ještě další vězení pro 850 osob. V letech 1905 -1906 carské vojsko potlačovalo četné nepokoje ve Smolenské gubernii a přitom také zemřelo nemálo lidí. Ti všichni byli pohřbeni na Kozích horách. A je přirozené, že i čekisté pokračovali v této „tradici“.

O Katyni jsem poprvé slyšel před mnoha lety, píše Suchoradov, když jsem poslouchal Hlas Ameriky. Když se dostanete přímo do těchto míst, pak je vám divné, proč se tomuto místu, kde je polský memoriál, říká Katyň a nikoli Kozí hory. Samotné místo Katyň totiž leží ještě nejméně o dalších 8 km dále. Píše, že je mu to záhadou a myslí, že je to proto, že tento název už sám o sobě evokuje, že jde o místo, kde se popravovalo, že je spojeno s katy. Připomíná, že i Z. Brzezinski tvrdil, že název Katyň pochází od slova kat. Podle Suchoradova je to ovšem nesmysl, protože tento název pochází od slova katit, to je koulet, valit apod.

Jsou „důkazy“ a důkazy

V samotném místě jsou dva památníky. Monumentální polský památník a velmi skromný ruský památník pro oběti politických represí, který nejvíce za všeho připomíná venkovské etnografické muzeum, když je zde vystaveno např. nářadí ševce, který byl obětí represálií.

Ve velkém polském památníku je množství fotografií polských důstojníků, kteří byli zastřeleni v Kozích horách. Jsou zde také fotografie amerických a anglických důstojníků – válečných zajatců, kteří měli v roce 1943 potvrdit, že Poláky zde zabili právě Rusové. To vyvolává zdání objektivity, ale jakou hodnotu má tento důkaz, když tito váleční zajatci museli být připraveni potvrdit cokoli, třeba i to, že Bartolomějskou noc připravil Berija. Jinak by asi měli smrt jistou.

Je zde skleněná vitrína, kde jsou popisky, které říkají, že těmito kulkami byli Poláci zastřeleni. Samotné kulky zde - neznámo proč - nejsou, ale jen jejich hodně špatné fotografie a asi 4 nábojnice, které pocházejí z loveckých pušek kalibru 20. Vedle nich leží bankovky smotané do trubičky, ale není jasné, jaké to vlastně jsou peníze.

Právě tyto peníze, kulky a nábojnice se vydávají za hlavní důkazy, že popravy důstojníků se zúčastnili Rusové. Všechny nábojnice i kulky nalezené v mohylách jsou však německého původu. Pistole, z nichž byly vystřeleny, jsou německé výroby. Takové pistole nikdy Rudá armáda a NKVD ve výzbroji neměla.

Nedávno dokonce jedna ruská historička vysvětlila, že pistole Walter sem NKVD přivezla v kufrech proto, že by ruské pistole nevydržely, kdyby měly vystřelit za noc 200krát. To je nesmysl, protože 200 výstřelů za noc nemůže přehřát hlaveň žádné pistole. Snad kdyby těch výstřelů bylo o dva řády více. Navíc ruské revolvery Nagan či Mauser, měly odkrytou hlaveň, která se lépe ochlazuje, než pistole Walter se zakrytou hlavní.

Nejde jenom o pistole a nábojnice. V některých mohylách se našly i mince, které vydávala německá administrativy na území tzv. Generálního gouvernementu od roku 1940. Jak se mohly dostat do mohyly, když kati z NKVD prováděli své „dílo genocidy“ v dubnu 1940?

V mohylách se při exhumaci našlo březové listí. Listí břízy opadává na podzim, tedy právě v době, kdy tuto popravu prováděli Němci na podzim 1941.

Při exhumaci v roce 1943 a v pozdějších letech se také ukázalo, že ruce polských obětí byly svázány papírovým provazem, který se v SSSR do roku 1945 nevyráběl a ani nedovážel a začal se vyrábět až na německém zařízení, které jsme získali v rámci válečných reparací. V SSSR se používal pouze konopný provaz. Přitom nedaleko od tohoto memoriálu v Rešetnikovu od roku 1940 pracoval závod na výrobu konopných provazů.

Je zajímavé, že polská strana představila v letech 1990 – 1995 řadu sovětských dokumentů z počátku roku 1940, které mají dokazovat účast NKVD na těchto popravách. Asi je připravovali lidé, kteří nerozumějí historii. Tam se objevují výrazy jako samostatný pěší sbor, soubor dokumentů NKVD, usnesení ÚV KSSS atd. Jejich předkladatelé by měli vědět, že od roku 1917 měla Rudá armáda jen střelecké sbory a divize, a v roce 1940 existovala jen jedna strana VKS(b) - Všesvazová komunistická strana (bolševiků).

Problém není v tom, že Poláci zpochybňují důkazy o účasti Němců na těchto popravách, ale v tom, že Poláci a také ruská strana je plně ignorují a neprojevují žádné přání pokračovat v pátrání po dalších důkazech.

Oficiálně se předpokládá, že v Katyni - tedy v Kozích horách jsou pochovány 4000 polských důstojníků, dále 7 až 10 tisíc vězňů NKVD a asi 500 sovětských válečných zajatců zastřelených Němci v roce 1943. Vzniká celkem logická otázka. Proč Němci zastřelili tyto naše zajatce, kteří vykopali polské hroby a kteří se stali svědky „zvěrstev NKVD“? Neměli je naopak pustit na okupovaná území a dokonce je vysadit do ruského týlu – ať všude vyprávějí, co tam viděli?

Němci však zastřelili nedaleko Kozích hor ještě další tisíce válečných zajatců, Poláků a židů. V letech 1941 -1942 nedaleko odtud Němci stavěli další podzemní bunkr – údajně pro Hitlera s názvem Medvědí brloh. Na výstavbě bunkru, letiště, železniční vlečky se mělo podílet až 30 tis. lidí, kteří byli popraveni po skončení prací.

Osobně jsem ta zařízení navštívil, ale místní úřady zakázaly jakékoli pokusy podrobněji je prozkoumat. Myslím, že je to na příkaz ústředních úřadů, které mají zájem stále cosi z tajemství Kozích hor skrývat.

Ještě před válkou zde byl vybudován komplex záložního velitelského stanoviště Západního zvláštního vojenského okruhu. Jasně, že nešlo o pár stanů, ale o pořádné bunkry. Podle smolenských historiků byl právě v těchto bunkrech zastřelen generál Pavlov, velitel Západního frontu. (Pavlov, který nezvládl velení Západního frontu v prvních dnech války, byl obviněn ze zbabělosti před nepřítelem, postaven před válečný soud a popraven)

Těsně k mohylám obětí carismu a bolševismu pak se přimykají i dači, které patřily pracovníkům NKVD a KGB… Možná, že právě to brání tomu, aby se pořádně zkoumalo, kde jsou pohřbeny „oběti politických represálií“.

Celkový počet zde pohřbených není znám. Mohu však s jistotou říci, že počet obětí samoděržaví a německé okupace bude podstatně vyšší než těch, kteří zemřeli rukou čekistů a to dokonce i kdyby k nim přidali 4 tisíce polských důstojníků. Jak se mohou cítit duše těch, kteří zemřeli ještě za Stolypina, anebo byli zastřeleni Němci a dnes jsou považováni za oběti „stalinských represí“?

Ještě dříve než se postaví memoriál, bylo by žádoucí provést exhumaci bez výjimky na všech místech, kde jsou oběti pohřbeny a pro každou z kategorií obětí postavit, byť skromný, památník. Vždyť se tam prováděla jen exhumace polských obětí a ostatní mohyly se zkoumaly jen sondážními vrty. Když se ukázal v sondě písek, pak tam nebyl nikdo pohřben, když se ukázala černozem, šlo o hrob…

Je řada otazníků…

Vzniká přirozeně otázka, je-li potřeba, aby u Smolenska byl takový pompézní memoriál polským důstojníkům nezávisle na tom, kým byli zastřeleni? Nedaleko odtud – dá se tam dojít pěšky – je pochováno 5 000 německých vojáků a důstojníků. Hřbitov je projektován velmi skromně a esteticky. Proč nebylo možno totéž udělat i pro Poláky? No přece Němci byli nepřátelé a Poláci byli našimi spojenci.

Pojďme se právě nad tím zamyslet – 5 tisíc Němců to byli vojáci nepřátelské armády, ale 4 tisíce Poláků to byli nejhorší nepřátelé Ruska. Mnozí Němci zabíjeli a znásilňovali civilní obyvatele, ale většina z nich byla vinna jen tím, že plnili zločinné rozkazy Hitlera. Uvádí se také, že právě ve Smolensku bylo centrum antifašistických sil wehrmachtu, proto také sem Hitler přijel jen jednou – v květnu 1943 a v připraveném bunkru nikdy nepobýval.

Z historie je přece známo, že Němci přišli - obrazně řečeno - s mečem do Smolenska jen jednou, ale Poláci nejednou v uplynulých pěti stoletích Smolensk vypálili a zničili přitom pravoslavné chrámy. Už slyším otázku – a proč by měli polští důstojníci být odpovědni za činy svých předchůdců z doby dávno minulé? Odpovím otázkou – Kolik ze zde zastřelených důstojníků se osobně zúčastnilo při útoku na Smolensk a Kyjev v letech 1918 - 1920? Kolik z nich vlastnoručně zabíjelo ruské zajatce v letech 1920 -1921, kolik z nich se zúčastnilo trestných operací proti ukrajinským rolníkům na ruském území obsazeném v roce 1920. A konečně i kolik z nich se společně s Němci zúčastnilo v roce 1938 vpádu do Československa při anexi Těšínska? Vsadil bych se, že kdokoliv z těchto důstojníků se zúčastnil alespoň v jedné z těchto akcí.

V devadesátých letech ruské úřady odkryly mnohé tajné dokumenty kompromitující sovětskou vládu, ale do dnešního dne velmi pečlivě chrání materiály, které dokazují zločiny polské vojenské kliky. Mám k dispozici jeden, ale nezpochybnitelný fakt. V září 1939 polská Pinská flotila měla k dispozici tři lodě, na nichž se skladovaly chemické zbraně. Zkuste si představit, kolik jich bylo v celé armádě? Přitom Pinská flotila by mohla bojovat jedině proti Sovětskému svazu (byl dislokována na řece Pripjať, která teče z Běloruska a vlévá se do Dněpru – do roku 1939 to bylo na území předválečného Polska). Neměli by se páni poslanci polského Sejmu věnovat plánům předválečného Polska na použití chemických zbraní proti Sovětskému svazu? Určitě by bylo také zajímavé zjistit, zda někteří z pochovaných v Katyni nebyli právě těmi, kteří připravovali takovou válku. Jen připomenu, že po válce byli japonští generálové, kteří plánovali použití chemických zbraní proti SSSR, odsouzeni k trestům smrti a nikdo to tehdy nezpochybnil.

A neměli bychom ani zapomínat, že polské důstojnictvo bylo hlavní oporou Pilsudského režimu ve dvacátých a třicátých letech, kdy vůči každému ze svých sousedů mělo Polsko územní požadavky – vůči SSSR, buržoazní Litvě, vůči svobodnému městu Gdaňsk, Německu i Československu. Páni důstojníci považovali jak Kyjev, tak i Oděsu a Smolensk za součást polské republiky „od moře k moři“.

Co je zapomenuto a na co se vzpomíná

Jistě není sporu o tom, že by všichni Poláci byli rusofoby. 110 km od Smolenska je vesnice Lenino, kde v říjnu 1943 zaútočila první pěší divize polské armády společně s Rudou armádou na německé pozice. V roce 1968 tam byl také odkryt památník a muzeum sovětsko-polského bojového bratrství.

Po roce 1990 na to Poláci v podstatě zapomněli. Došlo to tak daleko, že velitel divize generál Berling byl prohlášen za zrádce, protože vstoupil do cizí armády bez souhlasu polské exilové vlády. Když se však dnes zříkají Berlinga, proč si pak polští představitelé přisvojují i další vavříny této polské armády bojující po boku Rudé armády.

Prostě polští páni důstojníci prohráli válku dvakrát. Poprvé, když jejich půl druha milionová armáda byla za 14 dní rozprášena a podruhé, když polská východní armáda společně s Rudou armádou potlačili Armiju Krajowu v letech 1945 -1947.

Polsko ve svých současných hranicích vzniklo nikoli úsilím londýnské vlády, ale vytvořil ho Stalin s pomocí loajálních Poláků. Právě Stalin trval v Jaltě na předání Polsku území, které po staletí patřila Německu, vždyť území okolo Odry a Nisy byla sice na počátku prvního tisíciletí osídlena Slovany, ale při vzniku polského státu v desátém století, už tam byly germánské osady a hrady. Není těžké také pochopit, kdo garantoval po dobu 45 let po válce hranice Polska na Odře a Nise – byla to Sovětská armáda.

V Polsku se již zorganizovali příbuzní těch, kdo byli zastřeleni u Katyně a je jich snad 800 tisíc. Byl založen Svaz Sibiřanů, který požaduje od Ruska zaplatit za práci více než půl milionu Poláků v lágrech. Do tohoto počtu započetli i ty, kteří byli deportováni ze západního Běloruska a západní Ukrajiny v letech 1939 - 1947. Proč bychom ovšem měli platit Rusům? Řada žalob Poláků se dnes posuzuje ve Štrasburku. Již nějaký polský časopis spočítal, že každý Rus by měl zaplatit každému Polákovi až půl milionu rublů.

K tomu vede takové nezodpověděné tlachání „piáristů“ v kabátech a kutnách.

Přitom jak Polsko, tak Česká republika zamítly všechny žaloby v roce 1945 odsunutých Němců. Po druhé světové válce byla uzavřena dohoda mezi SSSR a Polskem, kde tehdy ještě byla koaliční vláda, o vzájemné deportaci Poláků z území SSSR a Ukrajinců z území Polska. Co bude, až tyto stovky tisíc lidí začnou vznášet podobné požadavky?

A na závěr – ještě jedna nikoli nezajímavá skutečnost. V Polsku dnes moc nevzpomínají na 3.128 Poláků, kteří zahynuli v sovětském zajetí v letech 1941 -1945. Patřili do „společnosti“ více než 60 tisíc. To byli předváleční občané Polska, kteří bojovali na straně wehrmachtu na východní frontě a padli zde do zajetí. Jedním z nejstřeženějších tajemství oficiální Varšavy je - kolik stovek tisíc Poláků šlo dobrovolně do služby Hitlerovi. Pro srovnání – počet Finů a Italů zajatých Rudou armádou představuje více než 50 tisíc osob. Přitom Itálie i Finsko oficiálně vyhlásili válku SSSR, uzavírá Širokorad.

Кто захоронен в могилах близ урочища Козьи Горы: Несколько вопросов, на которые пока нет никакого вразумительного ответа ZDE

 

Fwd: Katyň a Kozí Hory

30. 6. 2014, 8:38:44


http://www.blisty.cz/art/49229.html
http://komplot.txt.cz/clanky/93528/dokument-katyn-sku/
http://www.ksm.cz/Katyn_v2.pdf

Predmet: Európsky súd priznal nevinu ZSSR v prípade smrti poľských dôstojníkov v Katyni 14. BŘEZEN 2015 | BORIS YAKEMENKO |
 

Zasa jedno klamstvo je odhalené, ale už nahlodalo mnoho ľudí ?

Európsky súd priznal nevinu ZSSR v prípade smrti poľských dôstojníkov v Katyni 14. BŘEZEN 2015 | BORIS YAKEMENKO |

 Európsky súd pre ľudské práva v Štrazburgu uznal masové postrieľanie poľských vojakov pod Katyňou v roku 1941 za vojnový zločin. V závere vyjadrenia ESĽP sa hovorí, že nové svedectva a dôkazy, ktoré by dokazovali zodpovednosť ruskej vlády a umožnili pokračovanie vyšetrovania, sa nenašli. Osobitnú pikantnosť tejto histórie dáva vyhlásenie, ktorým Tverský súd pred časom potvrdil, že Katyňský masaker sa uskutočnil v roku 1941 a nie v roku 1940, čo značí iba jediné: poľských dôstojníkov postrieľali fašisti.

 

http://vestiregion.ru/2012/03/19/tverskoj-sud-ustanovil-polyakov-v-katyni-rasstrelyali-nemcy/

Takže, poľské špekulácie o Katyni po dlhej hystérii sa skončili fiaskom. Rusko nenesie vinu na zastrelení Poliakov. Varšava teraz môže smelo začať nasledujúcu hystériu vo vzťahu k Nemecku. Pravda, tam sa tiež pravdy nedovoláš. Povedia, že za všetko je vinný Hitler, jeho sa treba opýtať. No nič, porozmýšľajú a vymyslia nové "zločiny" proti Poľsku a Poliakom, tým viac, že technológia vynachádzania zločinov s následnými nárekmi, škandálmi, kompenzáciami a niekedy aj prevratmi, bombardovaním, lúpežami a násilím, je v dnešných dňoch privedená ; do dokonalosti. St ačí sa pozrieť na Egypt, Lýbiu, Síriu, Irán, Irak a tak ďalej.

Skrachovaná poľská provokácia s Katyňou je zrejmou, ak sa na ňu pozrieme z dvoch pozícií. Prvá: Katyňská hystéria sa javí ako pokračovanie celoeurópskej tendencie (s podporou USA) na postupnú premenu Ruska z víťaza v Druhej svetovej vojne na porazeného a kajajúceho sa. Pripomíname, že v rámci jaltsko-postdamskych dohovorov je ZSSR, nástupcom ktorého je dnešné Rusko, jedným z hlavných zakladateľov súčasného svetového politického systému. ZSSR mal po vojne ohromný vplyv na celý svet, bol najsilnejším a najdôslednejším geopolitickým protivníkom ideoló ;gie a ho dnotového systému Západu a USA. Západ a USA sa na dnešné Rusko, nehľadiac na jeho zložité ekonomické postavenie, stále pozerájú ako na zdroj potenciálnej hrozby (o čom svedčí množstvo faktov), nakoľko dokáže seriózne vplývať na politické, kultúrne a ekonomické procesy vo svete.

Víťazstvo ZSSR v Druhej svetovej vojne ostáva aj dnes jedným z vážnych faktorov potvrdzujúcich silu a životaschopnosť našej vlasti. Preto už v 1970-tých rokoch, na vrchole "studenej vojny", bola na Západe prijatá nová "koncepcia" Druhej svetovej vojny, v rámci ktorej ZSSR a fašistické Nemecko rovným dielom zodpovedali za vypuknutie vojny a sovietsky politický totalitný systém sa prirovnával k nacizmu. Nacizmus padol v roku 1945, jeho systém sa zrútil, Nemecký štát bol rozdelený, kapituloval a prešiel do kategórie kajúcich sa. Rozpad ZSSR bol prijatý na Západe a USA ako víťazstvo nad totalitarizmom. No na rozdiel od Nemecka, Rusko sa udržalo ako štát, nerozpadlo sa, ale naopak, začína silnieť a kajať sa nechystá, hoci by vraj bolo za čo. Následkom toho sa Západ usiluje zrovnávať Rusko, ako právneho následníka ZSSR, s nacistickým Nemeckom a požadovať od Ruska to isté, čo od Nemecka - reparácie, kontribúty, odzbrojenie, vzdanie sa suverenity, vrátenie "ukradnutých" cenností, "zabratých" území a pokánia. Okrem toho, Západ sa tu prezentuje ako historický spasiteľ ľudstva od moru XX. storočia - totalitarizmu.

Nebude na škodu pripomenúť si, že významné množstvo európskych štátov bolo spojencom Nemecka v Druhej svetovej vojne (Maďarsko, Rumunsko, Taliansko, Fínsko, Nórsko, Chorvátsko, Rakúsko /v šíkoch Tretej ríše/, Španielsko, Dánsko). Druhí, formálne neutrálni, pomáhali zdrojmi. 50 rokov niesli kríž pomáhačov fašizmu. Teraz, v súlade s realizáciou tejto koncepcie, sa im všetkým núka šťastná možnosť prejsť z radov pomáhačov fašizmu do radov obetí "sovietskeho totalitarizmu". Tí, ktorí sa ocitli medzi kladivom a kovadlinou (ako Pobaltsk é št& aacute;ty a Poľsko) si sami vyberajú, čími obeťami chcú byť. Nemecko sa nehodí - dnes je súčasťou Západu, s ktorým sa treba priateliť. Ostáva teda Rusko. Pre plnenie tohto programu sa používali a používajú všetky prostriedky. Od štvania pribaltských trpaslíkov smerom k Rusku, do "masovej streľby" ako v Katyni (analýzu všetkých provokácií tohto druhu nájdeme v knihe Prudnikova a Čigirina "Katyň. Lož, ktorá sa stala históriou") až po prikrmovanie zradcov typu Viktora Suvorova - Rezuna ochotného podpísať sa pod knihu o "preventívnej vojne" Nemecka.

Z druhej pozície je možné uvidieť, že katyňská kauza" je prvořadápožiadavka Poľska "pomstiť" sa Rusku za stratenú veľkosť Reči Pospolitej. Pripomíname, že v tomto roku oslavujeme víťazstvo Ruska nad Poliakmi a ich pomáhačmi, ktorá sa udiala pred 400 rokmi. Udalosti v Rusku sa stali prológom skazy Reči Pospolitej. XVII. storočie predstavuje celý rad vojenských porážok a sociálnych katastróf a v druhej polovici XVIII. storočia po troch rozdeleniach Reč Pospolita (a spolu s ňou Poľsko) prestali existovať. Celé XIX. storočie Poliakov ľutovali, spolucítili s nimi ale si z nich aj uťahovali niektoré postavy z románov Gogoľa, či Dostoje vského. A v XX. storočí, potom, čo Poľsko získalo krehkú nezávislosť, menovite ZSSR (do vojny aj po nej) pomáhal bývalej kolónii, podporoval, zastával sa, Niekedy napomínal.

Teraz prišiel čas na revanš. Napraviť sa nedá, tak sa pomstime. Odtiaľ sú teda obvinenia v Katyňskej kauze, v útoku na lietadlo, najnovšie plánovanie bitia našich futbalových fanúšikov, chuligánstvo a mnohé iné svedectvá silne zjazvenej nacionálnej hrdosti. No my vidíme, že lietadlo spadlo vinou pilotov, naši fanúšikovia sa stali obeťami plánovanej provokácie a teraz - hľa! - aj vážnejší argument: vina Ruska v Katyňských vraždách sa ukázala dutou. Kam sa teraz oni poberú do sveta hľadať kút pre svoje urazené cítenie? Ťažko povedať.

P.S. Je pozoruhodné, že informácia o výsledku nálezu ESĽP o Katyni ostala "nepovšimnutou" opozičnými médiami, na rozdiel od tých prípadov, kedy sa Poliaci obracali na ESĽP alebo prebiehali pojednávania. Ako je známe, toto je bežný prístup vo všeobecne antiruských médiách - hlasno hulákať, nepravdivo, hrubo titulkovať lož a klebetu (keď je reč o Rusku) no keď sa jedná o popretie správy, alebo mlčať, alebo ticho, maličkými písmenkami dementi zverejniť na predposlednej strane medzi reklamou. No čo sa dá robiť, takto to chodí. Ak tomu niekto neverí, nech si spomenie aký program bol na Národnom televíznom okruhu 22 júna. Okrem iného film, kde bola Katyň s Poliakmi postrieľanými NKVD a mnoho iného. Teraz len ostáva počkať ako a kedy sa dočkáme dementi. Dočkáme sa?

. Zdroj: http://boris-yakemenko.livejournal.com/238963.html

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář