Jdi na obsah Jdi na menu
 


Letci Kjotov a Komlev.

26. 4. 2015

Vážení přátelé, vzácní hosté, dámy a pánové!

Nacházíme se na místě, kde před 70  lety zahynuli hrdinskou smrtí dva mladí letci Kjotov a Komlev. Říká se, že jeden padlý je konkrétní osud, milión mrtvých je statistika.

To, že se zde scházíme již mnoho let, znamená, že v konfrontaci s milióny obětí II. světové války nezapomínáme na konkrétní lidské bytosti, na konkrétní jména našich osvoboditelů, kteří položili své životy za svobodu našeho milovaného kraje, nám tak svaté moravské a slezské  země.

Pro ty dva mladé muže to nebyl před sedmdesáti lety jen další operační let, ale další boj na život a na smrt s nenáviděnými fašisty, kteří v jejich zemi napáchali tolik zločinů, byl to další díl spravedlivé odplaty.

Dvacátého dubna 1945 na modrém nebi nad tímto místem se v kabině Šturmoviku jejich osud naplnil. Zármutek nás musí jímat z pomyšlení, že do konce války zbývaly dva týdny, že pár dnů a hodin je dělilo od  toho, aby se dožili jásající Ostravy, a zanedlouho také praporu vítězství  nad berlínským Reichstagem, tanků s rudou hvězdou - pokrytých šeříky - v ulicích Prahy a nakonec vítězné vojenské přehlídky pod velením maršála Žukova na bílém koni na moskevském Rudém náměstí.

Možná ale, že by to všechno vyměnili za návrat domů, za objetí se svými blízkými, za prostý dotyk se svou rodnou ruskou zemí.

Nebylo to dopřáno Kjotovovi, Komlevovi a dalším více jak dvaceti miliónům sovětských lidí. A dalším miliónům a statisícům z dalších zemí protihitlerovské koalice. Úmyslně zdůrazňuji "koalice", protože prohlášení fašismu a nacismu a militarismu za zrůdnou, nelidskou a zločinnou mašinérií nebylo jednostranným krokem ruské strany.

Norimberský proces v plné nahotě odhalil, že fašismus a nacismus už navěky nebudeme v žádném případě spojovat se vzorně  vyleštěnými holínkami a nažehlenými uniformami, ale především se jmény, při jejichž vyslovení i po sedmdesáti letech mrazí do morku kosti: Osvětim, Mauthausen, Buchenwald, a také Lidice, Ležáky, Oradour, Babin Jar a další tisíce míst, kde byly páchány zločiny proti lidskosti. To je pravé dědictví nacismu a fašismu, to je jeho pravá tvář!!!

Při pohledu na tělíčka mrtvých dětí, na plynové komory, na vypálené domy by přece žádného člověka nenapadlo, že by se někdo k těmto zločinům a zločincům mohl hlásit. A nastojte!

Možná jsme si donedávna mysleli, že to může udělat jen pár hlupáků s vyholenou hlavou a vygumovaným mozkem, Bůh jim odpusť, že nevědí co činí. Pokud ale vidíme takové scénky z hlavního kyjevského náměstí, tuhne nám úsměv na rtech. A západní "koaliční" partneři co dělají? Mlčí! Ale kdyby jen mlčeli, nositele těchto zvrácených idejí podporují!

Víte, od dětství na všemožných shromážděních slyším, že fašismus a nacismus se nesmí vrátit. Řečníkovi všichni tleskají, ale já cítím, že v duchu si říkají: "Nač ta velká slova? Kdo by se asi k takovým zločinům chtěl hlásit?" A vidíte, ani ne hodinu letu na východ se to stalo skutkem.

Můj dědeček byl obyčejný policajt v Prostějově, dohlížel na dodržování zavírací doby v hospodách a na to, zda dobře svítí veřejné osvětlení. Ale když byl nasazen proti banderovcům, ani minutu nepřemýšlel nad tím, zda by měl tu zločineckou bandu šetřit. Třeba tím, že se schová a nechá je projít, nechá je vypalovat vesnice a vraždit lidi.

Vrátil se nám živ a zdráv. Ale někteří z jeho kamarádů se vrátili v rakvi pokryté státní vlajkou. Pokud byl Bandera a jeho soukmenovci spravedliví, byl můj dědeček a jeho mrtví kamarádi zločinci? Přijde mi to říct někdo do očí? Což západní členové protifašistické - znovu podtrhuji - koalice takto připouštějí revizi Norimberku?

Nevybíráme si cíle podle našich přátel, vybíráme si přátele podle našich cílů, řekl jeden vysoce postavený americký politik. To je odpověď, taková je realita dneška.

Proto, vážení přátelé, nezbývá než začít pozvedat hlas. Hlas všech rozumných a střízlivě uvažujících lidí. A kdy jindy, než v roce 70. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou. A začněme dnes a přenesme to i do budoucích dnů.

Budete-li mluvit se svými dětmi či vnuky, vzpomeňte si na Kjotova a Komleva. Budete-li mluvit se svými sousedy, vzpomeňte si na Kjotova a Komleva. Budete-li zdravit kolemjdoucí, vzpomeňte si na Kjotova a Komleva. Uvidíte-li maminky s kočárky a šťastně žvatlající děti, vzpomeňte si na Kjotova a Komleva. Protože bez jejich oběti by tu nebyli. Protože bez jejich oběti bychom dnes nikdo s nikým nepromluvili česky. Protože oni nám poskytli šanci nebýt otroky.

A říkejme to nahlas. A když nás nebudou chtít ti druzí poslouchat, křičme. Křičme, nebo ti mrtví budou křičet na nás. Čím více nás bude slyšet, tím lépe. Křičme na ty, kteří plánují novou válku, křičme na ty, kteří věří jejich lžím, křičme na ty, kteří mlčí, křičme z plna hrdla, křičme "'Ve jménu všech padlých, už nikdy fašismus, už nikdy válku!!!"

Děkuji.

mr-zednik.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář