Jdi na obsah Jdi na menu
 


Můžeme být vůbec ještě stranou komunistickou?

2. 2. 2015

Můžeme být vůbec ještě stranou komunistickou?

 Milan Havlíček

Včera jsme spolu s přáteli vzpomenuli největší historickou událost v dějinách nejen komunistického a dělnického hnutí, ale lidstva vůbec. Nuzný a nevzdělaný ruský lid pod vedením Lenina a organizované strany bolševiků, poprvé v historii třídních bojů ukázal, že to jde!

 Od té doby to byl právě ruský a následně sovětský lid, který byl zárukou míru!

 I to, že tady dnes můžeme sedět a diskutovat, je jeho zásluhou. Přinesl největší oběti pro lidstvo. A my dnes, kdy se znovu válčí na mnoha místech světa a dokonce i v Evropě a je velké nebezpečí přerůstání konfliktů místních v konflikt světový, nemáme právo být ani na chvíli v klidu a hrát si na umírněnou opozici. To nikdy skutečným komunistům nebylo vlastní. A chtěl bych úvodem slíbit a doufám za nás všechny dnes zúčastněné, že nikdo nebude zapomenut a nic nebude zapomenuto!

 Své vystoupení jsem pracovně nazval „Můžeme být vůbec ještě stranou komunistickou? Nebo zanikneme jen díky nekomunistickému programu, vlastní pasivitě a neschopnosti?!“

 Z mé strany to budou spíš poznámky a útržky než hlubokomyslná teoretická studie.

 Nejprve pár tezí:

 -  Komunistické hnutí u nás se nachází již delší dobu v krizi.

 -  Svou činností (spíše nečinností) lidi nepřitahujeme, spíše odpuzujeme.

 -  O plošné akčnosti, o které by musely informovat všechny sdělovací prostředky, se nedá hovořit vůbec.

 -  V činnosti orgánů se mimo velkých voleb projevuje zápecnictví.

 -  Chybí systematická ideologická práce. Vyjma Dialogu nemáme tiskový orgán strany. Funkcionáři se nevzdělávají.

 -  Organizátorská práce strany je nepromyšlená. Organizační struktura neplní svou funkci. Nejsou plněny Stanovy KSČM.

 -  Rozpor mezi vedením a členskou základnou je v názoru na charakter strany.

 -  Leninské principy stranické práce a výstavby strany se nenosí. Kritika a sebekritika nefungují.

 -  Propojení některých funkcionářů na funkce a s nimi spojené požitky připomíná berlínskou zeď. Sama se nezbořila. (Stála, dokud ji nerozkopali.)

Tyto neuměle seskládané teze zahrnují celý současný problém komunistického hnutí u nás a já bych teď mohl odejít. Ale takovou radost vám neudělám.

 Dovolte mi tedy pár slov úvodem.

 Nejprve jednu optimistickou zprávu, možná ode mě dnes poslední.

 Ideály komunistického hnutí a jeho objektivní zákony a zákonitosti tady budou a budou působit, i když my, jako KSČM tady nebudeme. O malosti a nepokrokovosti marxismu-leninismu mohou dnes mluvit jen nevzdělanci, ignoranti a političtí dobrodruzi.

 Jaká je skutečnost.

 V současnosti se blížíme k vrcholu delší dobu trvající vnitrostranické krize. Několikery poslední volby se nám jaksi nepovedly, výsledky Futury a paní Mrencové národ nepřesvědčily, šancí jako byly církevní restituce, zdravotnictví, exekuce, zákon o referendu, dodržování základních lidských práv u nás (ne v Číně, ale u nás) jsme nevyužili, nebo nechali jiným.

 Nechci se nikoho z přítomných dotknout, ale jako by se nás netýkal ani ten nárůst neofašismu a blížící se nebezpečí války. Staré lidové přísloví říkalo, že když je hodně hub, bude válka. A mně letos rostli kozáci i na zahradě.

 Přes zanedbané právní vzdělání většiny národa máme z amerických detektivních seriálů perfektně nacvičenou činnost nazývanou - alibi. Kdo chce, udělá, kdo nechce - zdůvodní.

 A tak například nemůžeme moc vystrkovat růžky, aby nás nezakázali., nemůžeme kandidovat v obecních volbách, protože jsme staří., nemůžeme se vzdělávat, protože staří to nepotřebují a mladí to ‚nechcou‘., atd., atp.

 Již delší dobu řada členů KSČM kritizuje nekomunističnost komunistické strany.

 Je to, jako byste přišli do „bordelu“ a stály tam pingpongové stoly nebo parkové sochy ze zámku Hluboká. I v našem případě jsou očekávání veřejnosti trošku jiná.

 Pokud se ústřední výbor nebo sjezd domnívají, že je ve straně všechno v pořádku, protože jsme béčko sociální demokracie nebo tzv. liberálně demokratická strana, protože to podle naší činnosti a výsledků práce tak skutečně vypadá, tak ať to řeknou na rovinu. Ale pokud si nedáme stranu do pořádku, tak nejsme komunisté.

 Již řadu let děláme v základních oblastech stranické práce všechno pro to, abychom vymřeli jak po meči, tak po přeslici.

 Velice obtížně nacházíme prvky koncepčnosti v práci nejvyšších volených orgánů, a tím následně i v samotné práci našich základních organizací. Nejsou tam.

 Nám se poměrně ve velice krátké době po převratu před pětadvaceti lety podařil naplnit sen všech alchymistů císaře Rudolfa. Stali jsme se neviditelnými.

Zajímavé. Nejpočetnější organizovaná politická strana. Milion potenciálních voličů a nás není vidět. To celé hnutí ANO, mající tolik členů, co je komunistů v okrese Kladno, je ve výsledcích vidět všude.

 I při nedávných komunálních volbách nás zastavovali spoluobčané a konstatovali, že když jsme nepostavili kandidátky, tak neměli koho volit.

 Vytvořili jsme si kolem sebe tu menší, tu větší ghetta, jimiž se izolujeme od občanské veřejnosti. Možná, že to vyhovuje klidnému životu jednotlivců, ale komunistické straně to určitě neprospívá.

 Jedním ze základních atributů současné práce komunistické strany navenek je strach. Nechceme nikoho provokovat, nikam se necpeme, na otázky moderátorů odpovídáme poslušně, jak oni chtějí.

 Neumíme se ani bránit, ani přejít do protiútoku.

 Ozývají se také hlasy shůry nebo spíš od některých členů výkonného výboru či poslaneckého klubu: V preferencích jsme stále kolem třetího místa, tak na co si stěžujete? Proč pořád kritizujete?

 Kdysi jsem připomněl Murphyho zákony, že čím méně máme členů, tak nás volí více lidí. A až jednou nebudeme mít žádného člena, tak vyhrajeme volby.

 Víte, konzervativní solidarita dříve narozených i prozření mnohých dalších, co nám dnes dávají hlasy, je výborná. Ale nezachrání to existenci strany, která jediná má vědecký základ toho jak budovat společnost demokratickou, spravedlivou, kde si jedni nepřivlastňují výsledky práce druhých. Nejde o to nepracovat, ale o to, aby ti, co vytvářejí ze společensky potřebné práce nadhodnotu, také rozhodovali o jejím přerozdělování právě ve prospěch celé společnosti, nebo alespoň ve prospěch její demokratické většiny.

 Pokud tedy nechceme zmizet jako jedinečný politický subjekt a je jedno, jakými přívlastky nás kdo častuje, tak musíme nemalou pozornost věnovat straně samotné.

 Musíme umět obhájit nejen svou současnost, ale také svou minulost. Obhajovat se ve sdělovacích prostředcích tvrzením, že nemáme s tou předcházející předpřevratovou stranou nic společného, je to nejhorší, co můžeme dělat.

 My bychom měli být naopak hrdi na to, co generace komunistů ve dvacátém století u nás dokázaly. Komunisté dokázali ve velice skromných a nám dnes nepředstavitelných podmínkách permanentních perzekucí pracovat mezi lidmi, vysvětlovat, agitovat, objasňovat, organizovat a vést v rozhodujících chvílích v boji jak proti prvorepublikovému kapitalismu u nás, tak i proti rostoucímu fašismu v Evropě.

 Byl to Bohumír Šmeral, který představil na ustavujícím sjezdu komunistické strany nový program. Ne sociálně demokratický, ale komunistický.

 Byli to právě „karlínští kluci“ v čele s Klementem Gottwaldem, kteří navrátili komunistickému hnutí u nás komunistický charakter jejího zrodu. Tady hledejme zdroj poučení pro řešení současné naší krize.

 Byl to Julius Fučík, novinář, politik, který velice dobře viděl, za jak těžkých sociálních, ekonomických i politických podmínek se v Sovětském Rusku buduje nový společenský řád a přesto věřil, že to bude řád spravedlivější než všechny ty kapitalistické dohromady.

 Byl to například Jan Šverma, jehož 70. výročí úmrtí ve Slovenském národním povstání si v pondělí na mnoha místech připomeneme, a další komunisté, co šli do boje s fašismem.

 Jedno měli naši prvorepublikoví, váleční a pováleční revolucionáři společné. Byl to nesmiřitelný boj s imperiálním kapitalismem a jeho představiteli. Byli cele oddáni věci komunismu a osvobození vykořisťovaných a utiskovaných mas.

 A to naši dědové a otcové dokázali. Tomuto boji podřídili svůj život. Práci pro komunistickou stranu dali na prvé místo a obětovali ji vše, mnozí i své životy.

 Myslím si, že skuteční komunisté se nezříkají toho, co jejich předkové dobrého pro svou zemi i svět udělali.

 Zároveň, ale kriticky hodnotíme vlastní neúmyslné chyby a nedostatky vzniklé z neznalosti či neprobádanosti budování lidově demokratické cesty a distancujeme se od úmyslných trestných činů jednotlivců. Ty však nemohou zastřít jednoznačnou pokrokovost našeho hnutí.

 A to právě musíme být schopni obhájit. V sobě., mezi lidmi., v parlamentu., u soudu, a to i třeba mezinárodního.

 Jedna z mnoha (a to zdůrazňuji) podmínek získání autority komunistické strany ve společnosti zpět je jasně, z konkrétně historického pohledu a především s jasným třídním přístupem, analyzovaná historie strany a naší společnosti, ve dvacátém století.

 Je to úkol, který prostí členové strany požadují již od převratu a kladenského sjezdu. Ale přes drobné, opakované pokusy našich sociálně demokratických funkcionářů se to nikdy nezdařilo. Přitom je to úkol zásadní. Strana na něj má. Máme po celé zemi ještě historiky, kteří by se na podobném vědeckém zadání mohli podílet (i když u nich hrozí nebezpečí z prodlení), ale máme i mladé, schopné se s takovým úkolem vypořádat.

 Jak je dnes vysvětlována a představována novodobá historie, vidíme každý den v televizi. Za všechno špatné v historii minulého století mohou bolševici a luza. Všechno dobré zachránili flanďáci, skromní a lidumilní kapitalisté typu Bati a pokrokoví s lidem cítící pohrobci šlechty.

 Vím, že dát do pořádku vlastní historii je běh na dlouhou trať. Ale nebude nikdy možný, když nebudeme mít jako komunistická strana ucelený a funkcionářským aktivem přijatý za svůj systém ideologické práce.

 Minulý týden mě na jedné schůzi slovně napadl dlouholetý vysokoškolsky vzdělaný, armádními funkcemi prošlý, dnes okresní funkcionář. Cituji: „...ty furt s tím stranickým vzděláváním. Copak můžeme v základních organizacích chtít po těch stařenkách, aby se ještě vzdělávaly?“

 Vidíte, a to je jedno ze základních nepochopení našich funkcionářů. Ta osmdesátiletá soudružka, již, pokud sama nemá zájem, nepotřebuje studovat klasiky ani nějaké moderní socialisty. Ona je natolik uvědomělá, že pro komunistické hnutí zůstává ve straně, platí, pokud má z čeho stranické příspěvky a občas pokud se schůzuje, jde na schůzi.

 Mnozí naši nejstarší členové komunistické strany jsou přirozenými autoritami ve svých rodinách. A i když jsou někdy potomci pitomci, dávají nezřídka svůj hlas ideálům svých rodičů či prarodičů. I tam jsou některé z hlasů, které ve velkých volbách dostáváme mezi počtem členské základny a skutečně získaným počtem hlasů. Bez této, poctivým a obětavým životem našich nejstarších členů vybudované autority v rodinách a mezi přáteli, bychom nikdy tolik poslanců neměli. Vím, o čem hovořím.

 Pozor ale, vraťme se k nakousnutému vzdělávání jako jedné ze součástí neprováděné ideologické práce.

 Takže, pominu-li obecně známou pravdu, že velké znalosti marxismu-leninismu mají u nás představitelé římskokatolické církve a mnohdy neorganizovaní mladí lidé, které přirozené sociální cítění a odpor ke lži donutil se o naše hnutí a objektivní pravdu zajímat, tak máme na několika místech dnes ve straně pokusy vzdělávat skupinky mladých.

 Přestože bývám v mnohém maximalista, tak i za tyto ojedinělé pokusy, které jsme ve Středočeském kraji partyzánským způsobem probojovali, jsem vděčný.

 Ale víte, v současné době se stranické vzdělávání týká především (a to zdůrazňuji) našeho předního funkcionářského aktivu. My dnes nemáme politicky vzdělané a komunisticky uvědomělé členy ústředního výboru, poslance, krajské a okresní funkcionáře.

 Co si například pomyslet o poslankyni zvolené na kandidátce KSČM, když řekne členům strany, že pokud budou tvrdit, že Katyň způsobil někdo jiný než Rusové, že je sama půjde nahlásit. Tragédie strany, když údajná historička, si vykládá dějiny podle hraného filmu Němci zaplaceného polského režiséra.

 Zeptali jste se někdy, kdo tvoří politiku komunistické strany, které ani veřejnost, ani vlastní členská základna mnohdy nerozumí?

 No podle stanov strany je nejvyšším orgánem mezi sjezdy ústřední výbor. Takže nese plnou politickou zodpovědnost za to, co dělají funkcionáři strany. Umíme vylučovat, měnit rozhodnutí členské základny, rušit okresní konference.

 Co neumíme, je vytvořit podmínky, aby vedoucí funkcionářský aktiv strany včetně poslanců a krajských zastupitelů měl ucelené politické komunistické vzdělání a mohl jednotně vystupovat ve sdělovacích prostředcích, na aktivech, schůzích a pokud bychom měli i - skutečně komunistický program, tak jej vysvětlovat, obhajovat a prosazovat na veřejnosti.

 Dnes je to cochcárna, kterou funkcionářský aktiv přijal jako alibi proti možnému nebezpečí zákazu strany a zdůvodnění nečinnosti a udržování kapitalismu v chátrání.

 Vždy, když se trochu zalekneme svých revolučnějších názorů ve straně, a to dokonce i doma, když nás nikdo neslyší, tak si musíme klást otázku: Máme právo mlčet? Jak bude vypadat komunistická strana za pět deset let? Jaká bude její schopnost působit ve společnosti? Kolik bude mít schopných mladých členů?

Anebo nás skutečně budou moci lidé spatřit opravdu už jen v rezervacích, tak jak si to přejí ti Zemanové, Kalouskové, Schwarzenbergové, Klausové. a podobná svoloč?

 Organizační struktura je velmi důležitá nedílná složka existence komunistické strany. Komunisté musí totiž působit v masách, a to všude. Organizační struktura je pro nás důležitější než u kapitalismus budujících politických stran. To víme z historie naší strany i mezinárodního komunistického hnutí. Ale ta naše současná je těžkopádná, nefunkční, upadá do nicoty. Přestože by moderní komunikační technologie měly napomoci i nám. Před pěti lety jsem zde mimo jiné hovořil o Komunistické internetové televizi, jako o jednom ze zásadních komunikačních kanálů s veřejností. Vyslali jsme dokonce do Leningradu našeho emisara, aby poznal možnosti současného KrasnoeTV. Ale. nic.

Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomio Okamury mělo registrováno devět členů ve straně a v poslaneckých volbách získalo 14 poslaneckých křesel. Jak ho mohlo volit tolik lidí? Jak se o něm dozvěděli? No jednoduše. On trpělivě každý týden vystupoval na svém blogu k aktuálním tématům společnosti. K tématům, které lidi pálí a zajímají a při tom sobě vlastní, řádně připravenou rétorikou, s prvky babišovské prostoty, zemanovské ironie a kalouskovy drzosti, sázel z gauče svého bytu do webkamery jednu logickou, lidem přitažlivou myšlenku za druhou. Zákonem padajícího ho*na za pomoci svých, při tom jemu osobně neznámých diváků a posluchačů začal oslovovat desetitisíce. A ti, co nechtěli být spojováni ani s komunisty, ani s rozkradači z vládní ODS a sociální demokracie, mu naslouchali a nejeden hlas do urny upadl. Není málo ani mezi námi komunisty lidí, kteří s některými navrhovanými řešeními tohoto kamikadze souhlasili. A on po půl druha roce udělal sjezd ve výtahu a má 14 poslanců.

 Tak silné je počítačové televizní médium.

 My neumíme ani do průjezdu tohoto domu dát obří obrazovku a ve smyčce ukazovat zvěrstva současných banderovců na Ukrajině. Natož představit na YouTube komunistické mistry slova přitahující nám příznivce, nové funkcionáře - revolucionáře.

 Podobně bych mohl mluvit o ekonomické situaci strany. Pořádek a přísná náročnost na hospodaření strany je jedním z předpokladů udržitelnosti i v ekonomicky složitých obdobích. Stranické příspěvky neodpovídají v celé straně stanovám. Jsou spíš srdeční záležitostí každého člena individuálně, kolik je připraven a kolik může pro stranu dát. Nemalá část je ze sociálních důvodů od placení osvobozena. Ale proto to neříkám. My máme nemalé množství voličů a ti nám garantují základní ekonomickou soběstačnost. Ale pokud budeme mít další průšvihy ve smlouvách, nehospodárné dotace například do Futury apod., tak si možná někteří sympatizanti řeknou, že bychom neuměli spravovat ani tuto zemi, když neumíme hospodařit se svým majetkem, a půjdou se svým hlasem o dům dál.

 Kdo není uvědomělým komunistou, neměl by pobírat prebendy ze stranických kádí. Rozdíly mezi jednotlivými okresy v ekonomických možnostech jsou až tisíc procent. A to jsem si já bloud myslel, že jsme jedna komunistická strana. Nová ekonomická i organizační struktura musí napomoci zajistit jak stabilní funkcionářský kádr, tak i základní činnost okresních výborů a zbytku základních organizací. Tomu musí napomoci jak naši poslanci, tak i krajští radní.

Jestliže hovoříme o ideologické, akční, organizační a vnitřně ekonomické práci strany jako základu stranické práce, pak neodmyslitelnou součástí, bez které to nejde, a z které vše vychází, je Program strany.

 My, marxisté leninovci, se otevřeně hlásíme ke všem pokrokovým krokům a stadiím programů komunistického hnutí v historii. Základ bude vždy tvořit Manifest komunistické strany, který dokončili Marx s Engelsem přesně sto let před mým narozením. V tu chvíli dostává dělnické hnutí jako třída vědecké vysvětlení - opodstatnění své historické úlohy.

 Své praktické i ideové opodstatnění měl vznik První internacionály, která byla nadnárodní organizací socialistických stran a dělnických svazů i druhé dělnické Internacionály. V nich dostává komunistické hnutí nový - mezinárodní rozměr. 21 bodů Třetí Komunistické internacionály upevňuje disciplínu komunistického hnutí, zakotvuje jeho celosvětový charakter a startuje konečný střet dělnického hnutí s kapitalismem.

 Komunistická strana Československa se od svého vzniku otevřeně přihlásila jak k Manifestu komunistické strany, tak i k Třetí leninské internacionále. Vývoj našeho programu od května 1921 až do olomouckého sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy v roce 1990 se vždy snažil reflektovat aktuální politickou situaci při zachování trvalého cíle vybudování beztřídní společnosti. A tak se také mohlo stát že po pátém sjezdu v roce 1929, kdy bylo potřeba napravit politické chyby ve vedení tehdejší komunistické strany, odešlo mnoho členů ze strany.; tak se také mohlo stát, že ilegální práce strany za války přiváděla do strany členy i v nejkrutějších dobách a po osvobození Rudou armádou vstupovaly na protest proti fašismu a prvorepublikovému kapitalismu do strany statisíce. V roce 1949 měla strana přes dva a půl milionu členů.

 To ve volbách 1946 a v únoru 1948, páni televizní „hysterici“ (promiňte historici), nebyl puč. To bylo rozhodnutí lidu.

 Program Generální linie výstavby socialismu přijatý na devátém sjezdu KSČ v roce 1949, byl rozhodujícím v orientaci práce strany a celé společnosti na další desetiletí. Budovatelské hnutí, nadšení pracujících, hrdinství mládežnických organizací a síla odborového hnutí, to jsou prvky, které tato země nikdy předtím ani potom nezažila.

 Pár srozumitelných jasných vět a národ věděl, co komunisté prosazují a proč za nimi jít. Poučme se od našich předků.

 Domnívám se, že je na čase postavit a projednat nový Program komunistické strany na nejbližší období. Základem programu musí být budování zdravější, spravedlivější společnosti. Bez srozumitelného programu nevybředneme z krize.

 Vím, že zeměkoule není všude stejně kulatá. I náš program musí zákonitě obsahovat jistá specifika, ale pracující lidé vytvářející společensky potřebné hodnoty, musí vědět, co chceme, jak toho chceme dosáhnout a které sociální skupině (třídě) stranéme a sloužíme.

 Žádný sebelepší program nám nepomůže, když ho veřejnost nebude znát, nebude mu rozumět, nepřijme jej za svůj.

 Nežijeme na pustém ostrově. Svět kolem nás ovlivňuje i práci naší strany. A tak se programově v poslední době dostáváme jakoby ve spirále do třicátých let. Možná že si mnozí z vás, stejně jako já, když nemohu spát, je ticho a slyším jak mi kornatějí tepny., kladou otázku. Co je důležitější? Boj proti nebezpečí války nebo boj za komunistické ideály?

 Odpověď je nasnadě. Mír byl vždycky spojen s komunistickým hnutím. Války jsou výdobytky kapitalismu. A i když vím, že to není jen o heslech. Tak jedno pro vás mám: „Kdo nevolí komunisty, volí fašismus a válku!“ Protože všichni ostatní podporují agresivní politiku NATO a Spojených států a přípravu na válku.

 A jen ještě jedno připomenutí. Bez Nové komunistické internacionály, postavené na základech učení marxismu-leninismu, čerpající z leninské internacionály, zkušeností z bojů proti fašismu, ale i z Pchjongjangské a Bruselské deklarace, nevytvoříme jednotný mírový blok proti vrcholící krizi kapitalismu.

 Náš cíl je dán! Ale jen objektivním vyhodnocením vlastní minulosti a kvalifikovaným posouzením aktuálních schopností a možností, můžeme dospět k odpovídajícímu programu komunistické strany. Ani všelidové referendum nám nedá politickou moc bez vítězství v třídním boji.

 Naše nečinnost je hnojivo pro antikomunistické chování. Pojďme společně využít nadcházející období, trochu méně hektické při absenci voleb, k rozvíření komunistických mozků a dejme společně komunistické hnutí u nás do pořádku. Autoritu komunistickému hnutí nevrátí nějaká zákonná norma v kapitalistické společnosti, ale jen vítězný boj o lidi.

 autor: MILAN HAVLÍČEK

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

zapomínání

(praděd, 2. 2. 2016 22:13)

Dříve než nuzný národ v Rusku,povstal nuzný národ ve Francii. Tyto nuzné národy byly donuceny dělat chyby.Dovedu si představit,když komando přišlo do dědiny a vyhnalo muže kopat zákopy,tak na druhé straně povstala jiná skupina,která nejen, že muže šla vysvobodit a při tom i povraždila ty kteří toto začali. Nenechte si namluvit,že zločin je jako zločin.

Hezkééé

(Jan Zámarský, 2. 2. 2015 17:24)

V mnoha bodech souhlasím, s jedním souhlasit nemohu. Katyň mají opravdu na triku rusové. Ale to je minulost. KSČM by měla koukat do budoucnosti. A to příliš nedělá...

Re: Hezkééé

(Pavel, 27. 2. 2015 13:39)

Nejen Katyň, ale i mnoho dalších zvěrstev mají na svědomí nejen ruští komunisti. Mnoho a mnoho zvěrstev mají na svědomí i českoslovenští komunisti. A na to se nesmí zapomínat, zrovna tak, jako se nesmí zapomínat na zvěrstva německých nacistů a fašistů. Zločin jako zločin.

Re: Re: Hezkééé

(Pavel Josifek, 2. 2. 2016 21:33)

No, co takhle mokrý hadr na hlavu? http://paveljosifek.cz/clanky/nikoho-jsem-zatim-nezabil/

Re: Hezkééé

(Filip, 20. 7. 2015 9:00)

Dokumenty, které zveřejnil Jelcin jako důkazy o tom, že Katyňský masakr provedla Rudá armáda se nakonec ukázaly jako zfalšované. Za prvé nesedělo jejich číslování a za druhé měly hlavičku "Komunistické strany Sovětského svazu", což je totální nesmysl, protože tato strana se takto přejmenovala až v 50. letech.

Katyň

(S, 21. 7. 2015 12:01)

Putin sice není komunista, asi i krade, když ne on sám, tak aspoň jeho okolí. Ale myslím, že je ruský vlastenec. Tvrdil by takový člověk, že Rusové spáchali Katyň, kdyby to nebyla pravda? Omlouval by se za to? Proč?

Re: Katyň

(Míra Fürst, 20. 8. 2015 16:19)

Protože v té době na na tom místě, kde to řekl, chtěl, aby se dál neprohlubovala nenávist Poláků proti Rusům. Polští politici jsou už proti Rusům již před rokem 1917. Nepodařil se jim sen o Velkém Polsku. Jejich velkopanstvost politikům ani teď nedovolí se domluvit na vzájemně dobrých vztazích - viz Polský velvyslanec v Německu Józef Lipski byl 20. září 1938, ještě před podepsáním Mnichovské zrady, pozván Hitlerem do jeho sídla v Berchtesgadenu. Na konci análního rozhovoru s Hitlerem Lipski píše: “Důrazně jsem zdůraznil, že Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR, a že zamýšlí provést emigraci do kolonií, po dohodě s Polskem, Maďarskem a možná Rumunskem, jako řešení židovské otázky”.
Dále Lipski píše: ”V té chvíli jsem mu řekl, že pokud najde návod, postavíme mu pomník ve Varšavě…” Jen zopakuji inkriminovanou a tu pravou kolaborantskou větu: Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR... Ne před nacistickým Německem a Hitlerem, ale před Sovětským svazem... A co vyjádření p.Tuska v EU...atd.

1 poznámka

(Míra Fürst, 19. 8. 2015 22:20)

Zásada římských soudců: Budiž slyšena i druhá strana. Takže nesuďte bez znalosti věci. Ke Katyni stručně:Katynská záležitost v dokumentech doby

Britský list „TIMES“ poznamenal, že vzniká řada otázek:“Jak mohli Němci, kteří téměř dva roky okupovali uvedený prostor, odhalit hroby až nyní?...Zavraždili několik tisíc Poláků a teď se tím pyšní. Nesnaží se nových vražd využít ve svůj prospěch? Proč se výpovědi o odhalení mrtvých těl natolik rozcházejí? Nejprve prohlašovali, že se o vraždách dozvěděli před dvěma roky, o něco později říkali, že o nich uslyšeli až koncem března1943 Udávané počty obětí se pohybují od 1200 do 15 000.Vědí, že žádné nestranné a pečlivé prozkoumání v dané situaci není možné, a tak si mohou dělat, co si usmyslí. ( The Times,1943,april 28 )

„V každém případě je důležité, zapsal si Goebbels ve svém deníku 8. května 1943, aby se tato skutečnost udržela v přísné tajnosti. Pokud by se to nepřítel dověděl, celá „Katynská záležitost“ bude zpochybněna.
( The Goebbels Diary, New York 1948, p.351)

komentár

(Bohumil Mihálik, 18. 8. 2015 13:34)

Pozitívum je v hľadaní marxistického východiska z dnešnej situácie. Súhlasím z väčšinou východísk najmä s tým , že je potrebné tvoriť novú internacionálu- kapitál je medzinárodná sila, preto si žiada medzinárodný postup. Nové z hľadiska boja je sieťový postup a boj, ktorý si žiada nové prístupy a teoretickú výzbroj. Komunizmus je nielen za mier, ale je východiskom novej civilizácie a riešením rozporu spoločnosť - príroda. Treba postaviť proti koncepcii " nového svetového poriadku" tvorbu novej civilizácie z marxisticko - dialektického nazerania. ďakujem autorovi za článok. Kritikom Katyni- bolo by týchto problémov , keby nebolo napríklad Mníchovskej zrady! Nedostali sa vám informácie, že EÚ po prešetrení zistila , že Katyň neurobili Rusi. Prečo sa o tom mlčí ? Treba rozpútať kampaň proti vojne a najmä USA a NATO, lebo ide o všetko. S pozdravom Bohumil Mihálik( bývalý predseda Zväzu komunistov Slovenska)

Komentár

(Július Feješ, 17. 8. 2015 16:54)

Až som sa zľakol pri čítaní tohto vynikajúceho článku, ako kopíruje môj názor na momentálnu situáciu v KSČM a hlavne jej perspektívy to isté sa týka i KSS, ktorá je na tom oveľa horšie vďaka totálnej neschopnosti ( alebo schopnosti všetkého i likvidácie vlastnej strany ) jej súčasného vedenia. V KSČM vidím hlavný problém v tom, že šúčasný stav väčšine funkcionárov ( hlavne plateným ) vyhovuje a preto nechcú zmenu, pretože vedia, že by to bol ich koniec. Je to ináč na dlhú debatu.

Proč buržoazní strany vyhrávají volby?

(Luboš Vosika, 19. 7. 2015 10:10)

Tak zvaní "demokraté" vyhrávají volby, přesto, že mají na svých rukou víc krve, než komunisté. Mají peníze z USA, mají volební manažery, mají prostor v hromadnách sděovacích prostředcích a mají strategii a mají jednoduchý líbivý volební slogan typu YES WE CAN nebo ANO BUDE LÍP. Dávají lidem naději, o které vědí, že ji stejně nemoho splnit. Odstranit vykořisťování člověka člověkem je sice správná myšlenka, ale jako volební slogan je to naprosto nevhodná věta (ODSTRANÍME VYKOŘISŤOVÁNI ČLOVĚKA ČLOVĚKEM - porovnejte s ANO, BUDE LÍP). Chybí nám (nejsem v KSČM, ale cítím se komunistou) charismatická osoba, jako byl Lenin, jako je Tripsis (který je stále oblíbený, přesto, že revoluci zradil) a jakou je i Obama či Putin. A chybí nám lidé, kteží jsou ve svém srdci zapáleni pro spravedlnost.

Můj názor

(hadaš, 21. 2. 2015 10:10)

Názor veřejnosti je -Když vás není nikde vidět ani slyšet tak proč vás máme volit..Jeden fakt je že se bojíme jít do tvrdších střetů,snad se obáváme toho , že by nás zakázaly.Za první republiky zakazovaly komunistickou stranu,zavírali funkcionáře a strana žila abojovala.Měli jen Rudé Právo,neměli rozhlas televizi a přecidokázali svoje myšlenky dostat mezi lidi.Před deseti lety byla první škola nazvaná Univerzita Jana Švermy.Tato je pro, středočeský kraj.Nyní jsou po deseti letech otevřeny pro Moravskoslezský a Jihomoravský.Připravuje se v Pardubickém kraji.Marxismus se konečně začal učit.opět.Ale co dělali ideologové pravice? Ti samozřejmě dvacet pět let provádějí pravicovou a neoliberální politiku.Okresní výbory a ZOKSČM jsou neustále tlačeny k tomu aby přijímaly mladé lidi do strany.Ptám se jak mohou mladí lidé vědět něco o marxismu,o cílech strany.Jakmohou vysvětlovat členové strany činnost strany z marxistického hlediska ,když ti nejmladší kteří absolvovali tzv.VUML mají dnes těch 45 roků.Ale co do těch roků? nemají ani potuchy o dialektickém materialismu,politické ekonomii či dělnickém hnutí u nás a ve světě.Po revoluci a to jsem několikrát již kritizoval strana dělala vše proto aby se udržela na politické scéně tohoto státu,ale zapomělo se,že jsme jen lidé a stárneme.Většina základních organizacípokud se nepodaří získat mladší členy tak pokud se nesloučí s jinými tak ty ZO zaniknou a jak víme ze zkušenosti,už se tam nepodaří znovu ZO KSČMpostavit.To má samozřejmě vliv i na volební akce stavění kandidáteka úspěch ve volbách v jednotlivých obcích.Vždyt většině funkcionářů je kolem 65 až 75 lety .Mám na mysli ZO a Městské výboryKSČM.Co bude stěmito organisacemi za pět deset let?Sloučit jednotlivé organisace v jednu fungující,protože na schůze a akce již je schopna chodit tak slabá polovina členů strany.Přes polovina členů strany má nad 70 roků.Ale členové nechtějí slučovat ZO .Přitom většina je organisována podle výrobních závodů před rokem 89 a udělat organisaci po ulicících či obvodech je problém.Tento řešíme již hezkou řádku let a není síla ,která by stím pohla.Několikrát jsem na to poukazoval na schůzích a konferencích,ale neůspešně.Máme organisace po celé republice ale pak přijde pan BABIŠ A VYHRAJE VOLBY.a MY ŘEKNEME JE TO DOBRÝ JSME TŘETÍ OPĚT a klepeme si na rameno jak jsme dobří.Ale hospodářská a politická situace je příznivá pronás,ale pokolikáté jsme třetí.Preovádíme pragmatickou politiku, ale výsledky není vidět.Občas nás nechají něco prosadit ,k něčemu se vyjádřit,ale tak abychompravici neškodili.Proč naše vedení tvrdí ,že jsme RADIKÁLNÍ stranou,když to vypadá spíše na politiku sociální demokracie?ČSSD přešla na napravo od levice a my jsme se posunuli na její místo.Nakolik je naše politika radikální mi nedokázali odpovědět ani výše postavení funkcionáři.Několikrát byl položen dotaz proč nemáme politicko - teoretický časopis.Odpovědi není potřeba ,nebo nejsou peníze apod.Ale pravice má tyto prostředky a tvrdě po nás jede.Marxistická teorie a diskuze ve straně to je podle mne základ činnosti strany.Vymlouváme sena peníze ,ale chybí nápady a následná realizace.Myslím propagace strany jejich cílů a marxismu.Zatím to stačí a pokračováníbude.

Co dělat ?

(Miloš Rozkovec, 3. 2. 2015 18:29)

Tuto otázku nastolil počátkem minulého století Lenin. Mám zato, že se levicové hnutí a zejména komunistická strana ocitla na rozcestí. Za uplynulých 25 let " svobody a demokracie " jsme se prostě zapouzdřili. Členská základna je pasivní a ZO jsou taženy několika jednotlivci. Několikrát jsem upozorňoval na úbytek členů a to jak z důvodů věkových, tak i z důvodu mnohdy bezhlavého přijímání mladých členů, kteří po několika týdnech, či měsících ze strany vystupují. Mám na mysli tkzv. elektronické přihlášky. Po volbách do obecních zastupitelstev jsme konstatovali, že naše politika je nečitelná, nemá potřebný náboj a již vůbec se nezaměřuje na potenciální voliče mezi masou půl milionu nezaměstnaných a dvou milionů občanů, kteří jsou na pokraji chudoby. Místo toho nabízíme vyčpělá hesla, načesané a otitulované panáky, kteří znají reálný život pouze z doslechu.
Politika KSČM v celostátním měřítku je na tom obdobně. Nevolám po revoluci a jsa si vědom právních následků, ani po třídním boji. Témat, které se dotýkají každého občana je dost a dost. Máme možnost srovnávat. Strana Úsvit pana Okamury se vyjadřuje ke kdejaké pitomosti. Stejně tak činí i další, oproti KSČM marginální strany. My nic. Pokud dojde k tiskovce, tak vidíme stále stejné tváře a nezlobte se i stejné řeči. Události na Ukrajině se svým významem začínají vyrovnávat karibské krizi. Asi jako každému duševně normálnímu člověku je jakákoli válka odporná. Tato je tím více odpornější, protože za ní stojí neonacismus, bohužel podporovaný vládou ČR. Kdo mlčí, ten souhlasí. Zde mně schází jednoznačné prohlášení KSČM, interpelace a vůbec využití všech dostupných parlamentních prostředků. Stejně tomu je i u zlodějiny, která se kryje pod označením " církevní restituce ".
Nyní osobně. Vážený soudruhu Havlíčku. S tím, co jsi napsal souhlasím do posledního bodu. Nestačí jen analyzovat, ale jednat. Jistou platformou je PTPK, ale ta není brána vážně a když, tak jen jako prostředek ke kritice a jejich účastníků, což jsem zažil na vlastní kůži a což mělo vést k bezprecedentnímu kroku vůči OV Trutnov. Můj osobní názor je ten, že celkovou změnu může nastolit jen nadcházející IX. sjezd KSČM. Bude záležet na delegátech, jejich připravenosti a vůli současný stav změnit. Omlouvám se za poněkud chaotický komentář a jsem s pozdravem Čest práci.

tyto teze jsou jako infuze pacientovi

(Václav, 2. 2. 2015 18:45)

Díky, vynikající, veškerou energii budu věnovat k šíření, propagaci a naplňění uvedených tezí. Takhle bych si představoval vyjádřování myšlenkových pochodů budoucího předsedy strany!

Pod čarou

(Jiří Semrád, 2. 2. 2015 18:02)

S článkem až na drobné vyjímky lze souhlasit. Dnes nepotřebujeme řešit dějinné odpovědnosti a pravdy, ale budoucnost. Na co jsou semináře pro lidi, kteří problematiku znají ale nechodí se ven, mezi veřejnost, veřejně pranýřovat současnou ekonomickou a politickou krizi. Nemají cenu čárky za účast na okresních a krajských konferencích, ale počty lidí, kteří jsou dnešním děním rozčarováni a odnikud neslyší reálné možnosti obratu nebo i náznak změny. Proto vítám každé veřejné vystoupení komunistů i když bude ze strany médií ignorováno, nebo dokonce zesměšňováno. Nakonec se ukáže, že to je jenom kontraproduktivní.