Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spacáky sebou

19. 3. 2018

Opět dojde na spacáky?

Je rok 2000. Tehdy, 20. prosince, Radou České televize do čela ČT byl zvolen Jiří Hodač. Ten téměř okamžitě za šéfku zpravodajství do té doby jednostranně nakloněného nejpravicovějším směrům si vybral Janu Bobošíkovou a začala mela. Redaktoři se odmítli podřídit a za dva dny vyhlásili stávku. Své rozhodnutí také odvysílali včetně tvrzení, že jde o zásah do vysílání svobodných informací a studio neopustili. Následně někteří pravicoví politici se k jejich rozhodnutí připojili a do studia se dostavili. Jan Ruml si dokonce přinesl svůj spací pytel a ubytoval se přímo ve studiu. Václav Havel veřejně jim proklamoval solidaritu. Výsledek známe. Nic nebylo platné stanovisko předsedy Poslanecké sněmovny a ODS Klause, který se zase postavil za nové vedení České televize zvolené zcela demokraticky. Jaký byl výsledek, víme. Zvítězila tzv. svoboda informací, které nadále mohly být jednostranné a v tomto trendu se udržely dodnes.

Posuňme se o osmnáct let. Oprávněná kritika jednostrannosti vysílání ČT od prezidenta Zemana vyvolala emoce a lživé přístupy. Prezident a další jeho příznivci – tedy »nedemokraté« – prý zaútočili na svobodu tisku. Přeloženo do jazyka srozumitelného, pak jde o to, aby nadále Česká televize byla jednostranná a propagovala zvláště ty myšlenky, které jsou přijatelné pravici a jejichž informační cena je tak snížena. Projevilo se to i v kampani volby prezidenta a projevuje se to při hodnocení každého jevu v naší společnosti a pochopitelně i těch zahraničních. Některé známé osobnosti svázané s pravicí, často přímo s TOP 09, dokonce vyzvaly občanstvo a zvláště pak uměleckou frontu, aby se plně postavilo proti »zásahům do svobody informací«, ač se nic takového neděje. Prostě i kritika ČT může být přece nebezpečná.

Zcela oficiálně v době udílení Českých lvů, v nichž jsou vyhodnocovány nejlepší filmy a jejich tvůrci, proto vyzval režisér Jan Svěrák politiky a veřejnost k obraně České televize. Akce umělců mohla tedy začít. Tři sta sedmdesát přítomných mohlo připojit své podpisy na předem připravené listiny. Jen nevím, zda v této souvislosti opět dojde na spacáky.

Během následujících dnů, mnozí umělci se »do jednotné fronty« zapojili (jde přece o lukrativní nabídky spolupráce na projektech ČT) a dokonce vyzvali mladé lidi k akcím. Nejen k té 15. března. Kam až mají zajít, nevíme, ale zřejmě »pro svobodu« je možné udělat leccos. Na Slovensku to byla smrt novináře Kuciaka, u nás kdysi fingovaná smrt studenta Šmída a nyní obavy z narušení jednostrannosti.

Jaroslav KOJZAR

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář