Brusel
Na skok v Evropském parlamentu
Ve dnech 6. - 9. dubna jsme na pozvání poslankyně Evropského parlamentu Kateřiny Konečné navštívili s kolegou Martinem Polokem město Brusel a v něm zmíněný parlament.
Bohatý program se nám tak tak vešel do těch pár dní. Navštívili jsme města Brusel, Lovaň a Bruggy.
V univerzitní Lovani jsme byli ubytovaní a okouzlila nás její architektura a místní pivo Stella Artois J. V Bruggách na člověka dýchá romantika ze všech stran. Je to přístavní město s úžasným kanálovým systémem, který můžete využít k projížďce na lodičkách jako v Benátkách. Brusel, jemuž dominuje královský palác a náměstí s cechovními domy a galerií je plný turistů, kteří sem míří za různými cíli. Jedním z nich je také Atomium, což je jakási Eiffelova věž v podobě atomu železa a stojí zde od roku 1958 a měří 102m. Nesmíme zapomenout na čůrajícího chlapečka.
A konečně Evropský parlament a Kateřina Konečná. V historickém Bruselu na vás najednou vykoukne neskutečný komplex budov moderního stylu připomínajících filmy, jež probíhaly v předaleké galaxii. Dovnitř se nedostanete lehce. Doporučuji si vzít dobře padnoucí kalhoty, protože musíte sundat i opasek. Pracuje zde mnoho lidí, kteří nejdou vidět. Od ochranky, kuchařů, uklízeček, horolezců (umývání oken), asistentů, tlumočníků, překladatelů a tak dále. Ti všichni se podílejí na megalomanském projektu jménem Evropská unie. Nejen poslanci a poslankyně. Vznik EU je zaštítěn velmi pěknou myšlenkou, jak všichni víme. Otázkou zůstává, jestli jde stále ještě o toto. Sto lidí, sto názorů, jak se říká. Určitě je tam spousta lidiček, kteří svojí prací dělají svět lepším místem, nebo se o to přinejmenším snaží.
Nás více, než co jsem výše popsala, okouzlila malá osůbka jménem Kateřina Konečná. Svou pílí, houževnatostí a pracovním nasazením převyšuje mnoho jiných tam působících. Je skromná, hovoří k věci a údajně je nejaktivnější z našich zástupců v EU. Já mám v nadcházejících volbách jasno. Paní Konečné posíláme děkovný dopis.
Já bych ale v závěru článku velmi ráda poděkovala ještě jednou panu Pavlu Jachymčákovi, že nám tuto cestu umožnil a paní Božence Maňáskové, že to všechno „zpískala“! Děkuji!!
Mgr. Veronika Maňásková
