Jdi na obsah Jdi na menu
 


Seminární práce

28. 6. 2016

 

Univerzita Jana Švermy-pobočka Ostrava

 

SEMINÁRNÍ PRÁCE K ZÁVĚREČNÝM ZKOUŠKÁM

 

                    PROČ BYLA ZALOŽENA KSČ A VÝZNAM BOLŠEVIZACE STRANY

 

 

 

                  Vypracoval: Jaroslav Hadaš

 

Konzultant: Doc. PhDr. Hana Kráčmarová CSC

 

Krnov duben 2016

 

Prohlášení

 

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně pouze s použitím uvedených pramenů

 

V Krnově

Duben 2016                                                                    

 

 

 

Podpis:

OBSAH

 

 ÚVOD

1. HISTORICKÝ VÝVOJ

  1.1.  SOCIÁLNÍ REVOLUCE

  1.2.  UTOPICKÝ SOCIALISMUS

  1.3.  BURŽOAZNÍ REVOLUCE

  1.4.  ZALOŽENÍ PRVNÍ INTERNACIONÁLY

  1.5.   KOMUNA

  1.6.  VZNIK SOIÁLNĚ DEMOKRATICKÝCH STRAN

  1.7.  DRUHÁ INTERNACIONÁLA

 

2. VZNIK KSČ

  2.1.  VÝVOJ V RUSKU

  2.2.  VZNIK ČSR

  2.3.  USTAVENÍ MARXISTICKÉ LEVICE

  2.4.  ZALOŽENÍ  KOMUNISTICKÉ  STRANY ČESKOSKOVENSKA

  2.5.  VÝZNAM BOLŠEVIZACE KSČ

 

ZÁVĚR

Použitá literatura

 

ÚVOD

 

Základem mé seminární práce je téma týkající se založení KSČ a období bolševizace. V současné době je potřebné porozumět vývoji KSČ z hlediska historického vývoje až po současnost. Historické skutečnosti, které vedou ke vzniku strany, jsou velmi důležité a pomohou pochopit vývoj vzniku levicových stran ve světě i v Československu. Pochopením historických skutečností vzniku KSČ lépe porozumíme i situacím, které postupem doby nastaly.  Některým problémům by se dobrou znalostí vývoje dalo předejít. V první části seminární práce se proto budu zabývat důležitými mezníky v historickém vývoji a sociálními příčinami vzniku marxismu. Dále vznikem komunistického manifestu a následným revolučním hnutím, vznikem sociálně demokratických stran, vznikem KSČ a bolševizací strany.

Závěrem seminární práce je stručné shrnutí a naděje, že poučení z historie v budoucnu pomůže zachovat význam a funkci radikální levicové strany. Je zde tedy možnost pozitivního náhledu na současnou KSČM. Pokud najdeme příčiny historických chyb i současné krize KSČM, bude možné odstraňovat důsledky.

1. HISTORICKÝ VÝVOJ

Historie proletariátu sahá až do doby otrokářské. Vždyť co jiného byl otrok, který otrokářovi vydělával svou pracovní silou peníze, neměl žádná práva. Taktéž ve feudalismu nevolník byl bez práv, protože byl feudálovým majetkem. V době otrokářské i feudální byly v obcích a městech, kromě otroků také řemeslníci a obchodníci, ale vše ovládali ti, kteří vlastnili půdu a majetek. Vládnoucí skupina si držela armády a tak ojedinělé vzpoury byly rychle potlačeny. Nemajetným skupinám chyběla organizovanost a jednotnost. K vytvoření komunistického hnutí vedla dlouhá cesta.

 

  1. SOCIÁLNÍ REVOLUCE

Pojem sociální revoluce představuje kvalitativní přeměnu, přestavbu sociálně ekonomických vztahů, k nimž dochází od jedné formace ke druhé vyšší pokrokovější. Podstatným znakem, kterým pokroková společenská třída uskutečňuje změny je politická revoluce, násilné rozbití zastaralé politické nadstavby. V těchto revolucích došlo k tomu, že feudální moc byla zlomena a místo ní nastoupila třída buržoasie. V 17 a 18 století se začal rozvíjet průmysl. Chyběly pracovní síly, které byly u majitelů půdy-šlechty. To vedlo ke zrušení feudálního nevolnictví a začal vnikat raný kapitalismus. Teprve s rozvojem průmyslové revoluce však dochází k jeho rozšíření               do většiny světa. K významným revolucím patří nizozemská z roku 1609, anglická 1629. Nejvíce známá je revoluce Francouzská z roku 1789.

 

  1. UTOPICKÝ SOCIALISMUS.

Utopický socialismus je marxistický pojem určený pro rané myslitele moderního socialismu. Utopistický socialismus vycházel z díla Thomase Moora „O nejlepším státu a novém ostrově utopií“ a později Tommaso Campanella ve spisu „O Slunečním státě“. Na přelomu 18 a 19 století na tyto myšlenky navazovali ve Franci Robert Owen "Nový pohled na společnost", Charles Fourier „Nový průmyslový svět“, Henri de Saint Simon a August Conte, Charles Fourier. V Anglii se proslavil utopickým socialismem továrník Robert Owen. Své myšlenky se snažil uskutečnit v praxi, společnost se však postavila proti němu a zkrachoval. Podle utopicko-socialistických představ měla dokonalá společnost fungovat bez soukromého vlastnictví, lidé měli společně pracovat a žít v rovnosti. Marxisté považovali utopistické myšlenky za nereálné.

     BURŽOAZNÍ REVOLUCE

Sílící útlak buržoazie a zavádění strojů do továren, vedlo proletariát ke stávkám a bouřím.              Na jaře v roce 1843 v Brně. V Praze v červnu 1844. Další bouře vznikaly na Liberecku, České Lípě. Dělníci nesměřovaly svůj odpor proti kapitalistům, ale proti strojům, které jim braly práci. V roce 1847 vznikl v Londýně „Svaz komunistů“ a Karel Marx s Bedřichem Engelsem pro něj vypracovali programový dokument „ Manifest komunistické strany“, ve kterém byly shrnuty základní myšlenky marxismu, zdůvodněny revoluční cíle proletariátu a stanoveny hlavní zásady strategie a taktiky boje dělnické třídy. Revoluční myšlenky Manifestu pronikly v roce 1948 mezi pokročilé vrstvy dělnictva, zejména v Německu. Mezi Rakouský proletariát se tyto myšlenky nedostaly. Revoluce se chopila buržoasie, jejímž cílem byla likvidace feudalismu, odstranění absolutismu a řešení národnostních otázek. Požadavky dělnictva vyvrcholily v Praze 12. června 1848 k ozbrojenému povstání, které bylo po několika dnech poraženo. Vinu na to mělo nejednotné vedení, nedostatečná příprava a nezájem buržoasie, která byla proti povstání. Český proletariát nevystoupil, protože nebyl připraven. Výsledkem revoluce bylo zrušení poddanství  v září 1848 ostatní cíle se nepodařilo splnit.

 

  1. ZALOŽENÍ PRVNÍ INTERNACIONÁLY

Po porážce revoluce v Německu, odešel Marx i Engels do Anglie, kde společně 28. září 1864 založili Mezinárodní dělnické sdružení pod názvem I. internacionála.  Následovalo vypracování základních dokumentů: „Ustavující manifest“ a „Všeobecné stanovy“. V těchto dokumentech vyzval dělnictvo k upevnění mezinárodní spolupráce a rozvinutí politického boje za účelem hospodářského a sociálního osvobození a k zakládání politických stran. V roce 1876 byla I. Internacionála rozpuštěna vlivem oslabení činnosti anarchistů, zákazem komunistické strany Německa a ve Francii. V Rakousku byla zakázaná Sociálně demokratická strana. Členové internacionály se aktivně účastnili povstání Pařížské komuny.

 

  1. PAŘÍŽSKÁ KOMUNA

V březnu 1871 povstal Pařížský proletariát a nastolil vládu Pařížské komuny, která se udržela 72 dnů. Pařížská komuna byla spojeným vojskem Francouzů a Prusů poražena (30000 mrtvých. Dokázala reálnou možnost, přechodu státní moci do rukou dělnické třídy. Karel Marx napsal o hrdinství bojovníků, že dělnická Paříž se svou komunou bude věčně oslavována, jako slavná předzvěst nové společnost.

  1. VZNIK SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÝCH STRAN

 

V srpnu 1868 přijali dělníci ve Vídni program, který  orientoval dělnictvo na samostatnou politickou činnost. V Brně byl založen Dělnický vzdělávací a podpůrný spolek, na podzim 1868. V květnu 1869 vydali brněnští socialisté „Provolání Moravským dělníkům“. V Liberci vznikl Všeobecný dělnický spolek. Dělnické spolky byly zakládány také v Litvínově, Jirkově, Frývaldově a jinde. V Praze založil Josef Boleslav Pecka skupinu, která sympatizovala s první internacionálou. Další dělnické spolky vznikaly v Budapešti a Bratislavě. Na sjezdu Německé sociálně demokratické strany se spojilo rakouské a německé dělnictvo v jednu stranu. Začátkem 70. let vrcholila v Rakousku konjuktura. Boje dělnictva byly řízeny výbory dělnictva, protože strany byly zakázány.  V září 1872 se konal v Londýně za účasti K. Marxe a B. Engelse sjezd První internacionály, který potvrdil zakládání samostatných dělnických stran. Socialistické síly rostly v Rakousku v Prusku, Rusku a dalších zemích. V Praze Břevnově v Hostinci U kaštanu se 7. dubna 1878 konal sjezd ustavující českou část sociálně demokratické strany. V roce 1882 se konaly procesy s 31 českými sociálními demokraty a 51 severočeskými socialisty. Celé vedení bylo odsouzeno. Tento proces rozdělil stranu na umírněné a radikály J. B. Pecka po procesech odjel na pozvání amerických dělníků do USA, kde 25. 7. 1987 zemřel.

 

  1. DRUHÁ INTERNACIONÁLA

            Období mezi I. a II. internacionálou se vyznačuje hlubokými převraty a změnami                   v hospodářství a politice v jednotlivých kapitalistických zemích. B. Engels při přípravě musel bojovat s posibilismem a oportunismem. Posibilisté odmítali revoluční boj dělnické třídy. Oportunisté se řídili vlastními zásadami a chtěli se přizpůsobit okolnostem. II. Internacionála byla ustanovena v Paříži v roce 1889. Sjezd ukázal jako cíl socialismus, vyhlásil l. máj dnem mezinárodní solidarity a pracovního klidu. V Praze demonstrovalo dvacet pět tisíc dělníků.             O tomto dni je památný fejeton Jana Nerudy. Na základě vlivu II. internacionály byl ustanoven také 8. březen jako Mezinárodní den žen.

Na konci 19. století se projevil nepoměr mezi odhodláním větší části dělnictva                                    a oportunistickým postojem vedení sociální demokracie. Ten se projevil ve volbách 1901, kde ztratily tři z pěti mandátů. Ve střední a západní Evropě na počátku 20. století převládaly názory reformního socialismu. V Ruské sociální demokracii se formuje bolševický směr. Před první světovou válkou byly zakázány masové politické akce z odůvodněním, že stačí parlamentarismus. Po atentátu na následníka Rakouského trůnu byla vyhlášena Srbsku válka 26. června 1914. Tím začala první světová válka. V srpnu 1914 schválily Němečtí, Francouzští, Rakouští a Angličtí socialisté válečné úvěry svým vládám. Pro sociální demokracii to byla slepá ulička, protože tyto strany šly proti všemu, co do té doby hlásaly. Opačné názory zaujali K. Liebknecht a V. I. Lenin. Podpora válce sociálními demokraty dovršila po válce krach II. internacionály. Sociální demokracie v Čechách, byla za 1. světové války pasivní a v podstatě zastavila činnost.

VZNIK KSČ

VÝVOJ V RUSKU

 

Řada revoluční nepokojů probíhala také v Rusku. První revoluční boje se odehrály v roce 1905 až 1907 ovšem nebyly úspěšné. Během první ruské revoluce v roce 1905 nedokázaly socialistické strany prosadit nic ze svého programu. První světová válka znamenala pro Rusko hospodářskou i vojenskou pohromu. Carský režim nedokázal sebrat síly k obraně proti lidovým bouřím. Car odstoupil a moci se ujala Prozatímní vláda. Vývoj vedl až k Říjnové revoluci 1917. Tato událost významně ovlivnila celosvětové dělnické hnutí ve 20. století.

 

  1. VZNIK ČESKOSLOVENSKA

Pod vlivem událostí Říjnové revoluce v Rusku došlo v Evropě k radikalizaci dělnictva. Boj proti hladu, válce, vojenské vzpory a revoluční pohyb mas, byl předpokladem k rozpadu a vzniku samostatného Československého státu. Největším vystoupením byla 19. října 1918 generální stávka českého dělnictva. Vedení sociální demokracie pomohlo buržoasii generální stávku ukončit., protože jako obvykle dalo přednost buržoasii před dělnictvem. Po vyhlášení Československa následovaly oslavy ve městech i na venkově. Pravicové vedení sociální demokracie převzalo státní moc spolu se státním aparátem, četnictvem a policii. Dne 30. října 1918 se přidalo oficiálně Slovensko Martinskou deklarací, tím se zachránilo před Maďarizací.

        USTAVENÍ MARXISTICKÉ LEVICE

Zásadní význam pro levici měl ustavující kongres Komunistická internacionály zvané též Třetí internacionála, mezinárodní organizace byla založená v březnu roku 1919 v Moskvě. Ústřední myšlenkou byl názor V. I. Lenina o vytvoření nového typu revolučních stran. Vliv na revoluční myšlení dělnictva v Československu měl také vznik Maďarské a Slovenské republiky rad v roce 1919. 21. září 1920 se konal 13. Sjezd ČSSD. Sjezd zaznamenal vítězství levice se jmény B. Šmerala, A. Zápotockého, J. Hakena a dalších. Sjezd sociální demokracie nesouhlasil s přijetím 21 podmínek Komunistické internacionály, které byly hlavní podmínkou k založení komunistické strany

 

  1. ZALOŽENÍ KOMUNISTICKÉ STRANY

Rozhodující událostí vedoucí ke vzniku KSČ byla prosincová stávka. 9. prosince 1920, kdy četnictvo a policie obsadilo Lidový dům, bylo zatčeno tři tisíce stávkujících, třináct osob bylo zastřelených. 16-17. ledna 1921 schválil sjezd levice v Lubochni 21. podmínek Komunistické internacionály. V únoru 1921 vznikl Komunistický svaz mládeže, který si vytkl za úkol přispět k založení KSČ. 12-15. března 1921 přijala 21 podmínek Německá levice a stala se Německým oddělením KSČ. Ustavující sjezd KSČ se konal ve dnech 14.16. května 1921 ve velkém sále Národního domu v Karlíně. Nový výkonný výbor zvolil předsedou Václava Šturce, místopředsedou Bohumíra Šmerala a druhým místopředsedou Václava Bolena. Předsedou kontrolní komise byl zvolen František Hovorka, pokladníkem pak prozatímně Josef Skalák. Slučovací sjezd všech národnostních poboček komunistické strany se konal v Národním domě             na Smíchově. Vznikla samostatná Komunistická strana Československa zkráceně KSČ.

VÝZNAM BOLŠEVIZACE KSČ

V. Kongres Komunistické internacionály se konal ve dnech 17. 6.-18. 6. v Moskvě. Zhodnotil dosavadní vývoj komunistických stran a vytyčil bolševizaci jako jeden z hlavních cílů. Smyslem bolševizace bylo dosáhnout upevnění jednoty a akceschopnosti komunistických stran. Základním úkolem bolševizace bylo překonat podceňování ideologické práce, osvojování znalostí marxismu leninismu. Upozorňoval, že bolševizace nesmí být chápána jako mechanické přenesení pouček a zkušeností, nýbrž jako tvůrčí činnost. V. Kongres KI odhalil nedostatky v KSČ, ocenil význam masovosti. Kritizoval vedení KSČ, že se přizpůsobovala méně vyspělé části členů KSČ a dělnické třídy. Tato kritika vedla k rozdělení československé delegace na většinu a menšinu. Jménem většiny vystupoval B. Šmeral. Projevil souhlas s nutností bolševizace strany. Základní chybou u této většiny bylo, že přeceňovala úspěchy KSČ, neuvědomovala si vážnost pravicového nebezpečí a zaujímala smířlivý postoj k oportunistům v KSČ. Menšina se postavila za kritiku KSČ.

Významným mezníkem v boji za bolševizaci strany byl II. řádný sjezd KSČ ve dnech 31. října až 4. listopadu 1924 v Praze. Bolševizace strany byla náročná proto, že většina členů přešla ze sociální demokracie. Levice žádala, aby bylo zvoleno vedení, které zaručí bolševizaci strany a navrhla kandidátku z levého směru. Bylo zvoleno 18 stoupenců levice a 14 představitelů dosavadního vedení. Levice se tak ujala vedení KSČ. Sjezd přijal usnesení, v němž byly úkoly k bolševizaci strany a plný souhlas V. Kongresu KI. Vnitrostranickou krizi uzavřel III. Sjezd KSČ v září 1925. V té době KSČ dosáhlo v parlamentních volbách 13%. V KSČ však dále narůstaly krizové jevy jako byrokracie, nízká teoretická úroveň. Na jaře a v létě organizovala KSČ stávku za zvýšení mezd. Dokladem postupující bolševizace bylo zesílení stranické práce v armádě. Sjezd strany konstatoval, že zaostává bolševizace v odborech a družstvech. Důležitých výsledků dosáhla strana v rozvoji ideologické práce. Velký význam pro růst stranických lídrů mělo zvolení K. Gottwalda do funkce vedoucího oddělení agitace a propagace. Důležitou roli v boji za bolševizace měl časopis Komunistická revue. V boji za bolševizaci strany se v průběhu roku 1926 projevily vážné nedostatky. Na přelomu roku 1926-1927 došlo k oslabení levice, která byla vnitřně nesourodá. Ve dnech 25-28. března 1927 se konal v Praze IV. Sjezd KSČ. Orientoval se na budování jednotné fronty, nedovedl však dát straně správnou orientaci. Usnesení sjezdu se vrátilo zpět k bolševizaci KSČ, ale oportunistická politika Jílkovy skupiny poškozovala jméno strany. Klement Gottwald rozebral chybný vnitrostranický kurz strany. Dokázal, že Jílkova skupina umlčovala kritické hlasy a svalovala chyby na vedení KSČ. Situací se zabýval také VI. Kongres Kominterny v létě 1928. Vyjádřil to v otevřeném dopise nazvaném Od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě. VI. kongres Komunistické internacionály zhodnotil situaci ve světě. Po letech vnitrostranických sporů, kdy se strana obrací jen do sebe a nezabývá se životními otázkami lidí, bylo její postavení otřeseno. V červenci 1928 neuspěl Rudý den organizovaný KSČ. Na V. sjezdu KSČ, který se konal 18. až 23. února 1929 v Praze, postavili delegáti do čela K. Gottwalda, J. Švermu, A. Zápotockého, V. Kopeckého,           J. Hakena a další. Z KSČ odešla většina zakládajících členů a v následujících volbách ji opustila většina voličů. Pro další vývoj tento sjezd znamenal radikalizaci strany a nástup mladé generace.

ZÁVĚR

Pracující lid se odjakživa snažil zlepšit své postavení, ale až Karel Marx a Bedřich Engels ukázali proletariátu proč to tak je a jak to lze napravit. Podceňování teorie marxismu a jeho nespojení s praxí v některých obdobích vývoje strany vedlo k dogmatizmu a působilo neúspěchy dělnického hnutí. Ať již to byly sedmdesátá léta 19. století, dvacátá léta 20. století, nebo osmdesátá léta, kdy byl poražen socialismus ve východním bloku. Některé chyby ve stranické práce se opakují i v současné době.

Komunistická strana má i v této době šanci přežít a jistě přežije. Ovšem bude fungovat jinak a v jiné podobě. Jiná bude její role ve společnosti a změní se, lépe řečeno již se změnila i její funkce pro její členy. Komunistická strana třeba i pod novým názvem, jako zdravá levicová strava, může být jedním z modelů, alternativou, kterou nabídne moderní společnosti. To nám dává naději, že komunistická strana nezanikne, překoná veškeré krize a dokáže si najít své místo i ve třetím tisíciletí. K dosažení cílů je zapotřebí neustálé doplňování vzdělávání členů a získané vědomosti uplatňovat ve stranické práci.

POUŽITÁ LITERATURA

 

Beránek, J-Mužík, J. Čítanka z Marxistické filozofie, Praha, SNP, 1980

Čada, V. Dějinami k dnešku, Praha, Nakladatelství KORIDOR, 1991, ISBN 80-900324-5-1

Kráčmarová, H. K dějinám komunistické strany v Československu, Praha, Slovan, 2015

Kolektiv autorů, Dějiny Komunistické strany Československa, Praha, SNPL, 1961

www.wikipedie.cz

 
 

 

objednatel